O víkendu 3. a 4. listopadu 2012 jsme vyrazili na druhé podzimní soustředění. Tentokrát jsme se rozhodli pro Liberec, abychom také vyzkoušeli jiný bazén a naši větší plavci zkusili „padesátku“. Liberecký bazén je po velké rekonstrukci, přibyly zde další plavecké bazény, dětská sauna, vířivka se slanou vodou, nerezová klouzačka pro ty středně velké milovníky vody a tobogán. Organizačně to bylo podstatně náročnější než předchozí soustředění v poděbradské Aquabelle, kde jsme měli vše pod jednou střechou a jen na oběd jsme si zašli doslova za roh. Nakonec jsme i dopravu zorganizovali tak, abychom pomohli rodičům, ale přitom to děti moc nezatížilo a samotná jízda autobusem byla pro některé velké dobrodružství.

Vyrazili jsme v sobotu z Nymburka a abychom si toho užili co nejvíc, museli jsme všichni vstávat opravdu brzo. Nakonec to až takový problém nebyl, protože někteří plavci stejně nemohli dospat. Do Liberce jsme dorazili v 8,40 a pokračovali jsme dál tramvají až k bazénu. Tady už nás čekala trenérka Štěpánka, aby nás dovedla do místa našeho ubytování – Jedličkova ústavu. Celý objekt je zrekonstruován a my jsme obývali velikánskou společenskou místnost. Bylo tu krásně teplo a útulno, ale užili jsme si to tady vždycky jenom na kraťoulinký odpočinek, drobné občerstvení, doplnění tekutin a v noci. Rozdělili jsme se na 2 skupinky, větší část plavala na 50 m dráze a menší část na 25 m dráze. Menší skupinka trénovala podobně jako v Nymburce, ale tím, že je bazén jiný, byla jiná atmosféra i tady. Využívali jsme spoustu pomůcek, které jsme měli k dispozici a zkoušeli nové dílčí prvky plaveckých způsobů.
Zaměřili jsme se hlavně na znak, ale doplňkově jsme trénovali i ostatní plavecké způsoby. Dopoledne si děti mohly za snahu vyzkoušet skok z prkna a naprostá většina toho využila. Odpoledne jsme trénink zkrátili o cca 5 minut, aby si děti vyzkoušely i místní tobogány a o to víc se těšily na večerní řádění.

Větší dobrodružství bylo na padesátimetrovém bazénu, který je už od pohledu opravdu dlouhý. První šipku skákali všichni s velkým ostychem a bylo vidět, že opravdu neví, co je to vlastně čeká. Po krátkém seznámení s jiným složením vody, jinou teplotou a prostředím se však plavci „srovnali“ a pokračovali v technicko – rychlostním tréninku, kde byly zařazeny stejné prvky jako při tréninku v Nymburce. Brzy většina pochopila, že si svou sílu a vytrvalost musí opravdu dobře rozdělit tak, aby zvládla v jednom kuse doplavat na druhou stranu. Již při prvním tréninku se ukázaly velké rozdíly ve fyzické připravenosti našich svěřenců. Nicméně všichni statečně zvládli odplavat celý trénink, který jsme jen přizpůsobili situaci, která nastala a kterou jsme v podstatě i očekávali. A vzhledem k tomu, že i naše část dětí viděla okolo sebe spoustu lákadel, tak i oni mohli okusit skok z prkna, či sjezd opravdu dlouhým tobogánem.

Večerní řádění vypuklo v sobotu v 19 hodin. My trenéři jsme z toho ze začátku měli velký strach, protože se všech 22 dětí okamžitě rozuteklo po celém areálu, takže jsme si atrakce rozdělili a každý držel stráž nad některou. I místní plavčíky jsme seznámili s touto situací, a tak opravdu zodpovědně korzovali po bazénu. Po nějaké době jsme však viděli, že děti netropí žádné lotroviny a nechali jsme se postupně strhnout jejich nadšením a s chutí jsme si šli zablbnout s nimi. Bohužel všechno krásné rychle končí a stejně tak i naše chvilka plná zábavy po hodině skončila. Pak už jsme zamířili zpět do Jedličkova ústavu na nocleh, doplnili vydanou energii a chystali se na spaní. Někteří vytuhli okamžitě, jiní byli plní zážitků a sdělovali si je dlouho do noci. A ráno už zas nemohli dospat. Nedělní tréninky jsme vždycky o kousek zkrátili, abychom si ty atrakce ještě trošku užili. A pak už zbývalo jenom zabalit, uklidit a vydat se na cestu zpět.

Věřím, že si to děti užily stejně jako my trenéři a hurá na další akce!

Lucka, Radim, Eva, Petra, Štěpánka