11.8.2024 až 17.8.2024
Neděle 11.8.2024 – 1. den
Ahoj po roce zase v Hořicích!
Tak jsem si přečetl první den z deníku z let minulých a skoro můžu CTRL-C – CTRL-V pořídit zápis na letošek. Umělá inteligence by to trochu upravila a bylo by. Ale to by nebylo fér. Tak jedem a vezmeme to rychle.
Martina všechny seznámila s pravidly a s denním programem. První hry jsme udělali rovnou před ubytovnou. Cíl byl jediný – zapamatovat si jména svých kamarádů, které jsme dlouho neviděli anebo ještě vůbec neviděli. Začala se tvořit nová přátelství, a to je dobře.
A na co si letos budeme hrát? Letos to budou malí Vikingové a je to na motivy knížky Jak si vycvičit draka. Prostě máme jednotící téma Vikingové. Jako nitku jsme to dali už do prvních her. Následovalo rozdělení do 5-ti týmů a ještě chviličku pokračování her.
Odchod na bazén! V 16:30 náš první bazén, Rozcvičku jsme dali v malém bazénu. Vešli se tam všichni 😊. A alou do svých drah. Dráhy 2 a 3 pro zdatné plavce a krajní dráhy pro ty s „vyšší péčí“. Nakonec z těch méně zdatných jsme vybrali ještě tým úplných začátečníků a ti měli svůj malý bazének s velkými vlnami ještě od rozcvičky (ne, vážně žádné velké vlny tam nebyly).
Je nás docela dost, musíme se snažit posunout plavce dál, aby stoupla obsazenost prostředních drah.
Po rozcvičce volné rozplavání, a pak nějaké prvky z klasického tréninku. Posledních 10-15 minut volné plavání, doplavání, řádění. Pustili nám atrakce (vířivka, vodopád, bublinky… ), přesto se našly i dvě plavkyně, co nešly řádit, ale využily celou volnou dráhu pro sebe.
Z bazénu na hřiště, houpačky, hrazdy apod. Ale jen cca 10 minut. Po šesté večeře. Těstovinový salát se zeleninou. Někdo si šel přidat i 2x a někdo se v tom tak trochu ponimral. Ale to je asi standard. K pití vanilkové mléko, sladkou šťávu a citronádu.
Obstarali jsme v Lidlu ovoce a zeleninu na zítřejší svačinu. Děti před barákem vyzvídaly, co koho z nich zajímá, co umí a podobně. Rozdali jsme pět bílých papírů s tvrzením, že papíry obsahují informaci o pokladu. Ale jak se k informaci dostat? Nejlépe papír zahřát nad ohněm. (Sám jsem si to při přípravě hry zkoušel a teplota dost hraničí se zápalnou teplotou papíru 451 stupňů Fahrenheita.) Než riskovat otevřený oheň, raději jsme to vzali konvenčně na moderního Vikinga – žehličkou. Po zahřátí papíru se objevil text, který popisoval, kde je další vzkaz. Cesta vedla do parku U Sv. Josefa a u sochy byl další vzkaz, který je vedl dál až do pískovcové jeskyně (samozřejmě socha z pískovce), kde byl poklad – každý malý Viking tam měl svoji plastovou láhev. No hra se nám trochu protáhla, museli jsme ji trochu zkrátit. Cestou domů už byl vidět Velký Vůz.
Takže na ubytovně jen rychle umejt nohy, vyčistit zuby, rozčesat vlásky, převlíknout do pyžámek a spinkat.
Jojo, některým se trochu zastesklo po mamince a tatínkovi, ale to jsme zvládli.
My jsme pokrájeli ovoce a zeleninu pro zítřejší svačiny, udělali nějakou přípravu na zítra a sepsali deník. Dneska už na fotky nemám sílu. Chybí nám tu trenér Radim, skoro nestíhám fotit. Ale nebojte, nějaké fotky budou.
Dobrou noc!
Pondělí 12.8.2024 – 2. den
Budíček, vstáváme! Budí velcí kluci a pojali to jako letka na košťatech. No nevím, jestli letka, ale velké smetáky k tomu rozhodně využili. Připouštím, bylo řečeno, že budíček může být originální. Rozcvička asi tak ve čtvrt na osm. Karimatky s sebou. Proběhli jsme se, nějaký sprint do kopce, slalom, normální rozcvička a na konci sběr víček. Sběr víček, to je taková běhací štafetová hra.
Ke snídani nebylo kakao. Byla šťáva (kupodivu nejoblíbenější), čaj a mlíko. Šunková pěna jako zástupce pomazánek a klasické máslo, marmeláda a podobně. Vše připravené, namazané na chleba a rohlíky, všeho bylo dost, co hrdlo ráčí.
Odchod na bazén, klasický dopolední trénink. Vybraným jedincům jsme změřili čas na 50 m. Měřili jsme na mobilu, takže asi ±1 sekunda. Zaplavali to v rozmezí od 35 sekund do 45 sekund. Trénink popisovat nebudu, protože se to liší od … no skoro od jednotlivce. Ne, je to tak, že nejlepší dvě dráhy… tam už lze říct, co mají plavat a oni vědí. A čím je plavec méně zdatný, tím více individuální přístup potřebuje. Myslím, že všichni se snažili.
Po tréninku jsme šli do Smetanových sadů, byla svačinka a byla hra Ódinův inventář a Flegmonovy trencle. Však vám děti pak vysvětlí pravidla a můžete si zahrát….
K obědu byl vývar s nudlemi a masem a boloňské špagety. Přídavků, co kdo chtěl. Polední klid je jasné pokračování, protože cokoliv jiného by u některých jedinců mohlo vyvolat nedobré zažití. Ze včerejšího dne nám zbyla soutěž v přednesu jazykolamů. Tak alespoň měli čas něco v týmu pocvičit. Před bazénem jsme byli opět ve Smetanových sadech. Hrály se různé hry mimo jiné i kontrola „Jak se vzájemně znáte?“ s velmi zajímavými výsledky. Pravda, sourozenci se vzájemně poznali, tak snad dobé.
Odpolední trénink klasika. Cvičily se znakový starty, znak, obrátky a podobě. Samozřejmě ostatní styly taky trochu, ale v kurzu byl znak.
Z bazénu na večeři. No hádejte, jak to mohlo dopadnout… Potvrzený a plaveckým notářem doložený rekord = základní porce + čtyři přidání. Navečer byla soutěž řečníků (již zmíněné jazykolamy) a hra, ve které bylo za úkol na dva členy družstva navléct co nejvíce textilu. Víc než sranda se očekávat nedala, ta ale byla v dostatečné míře.
Večer jsme pustili audio „Jak vycvičit draka“ a k tomu jsme chtěli kontrovat čtenou pohádkou. Děti nám daly košem. Chtěly audio, a nebo si kreslily a hrály nějaké drobné hry na pokojích.
Pro zájemce byla těsně před desátou prohlídka noční oblohy. Ukázali jsme si Velký Vůz, Kassiopeu, Labuť, Mléčnou dráhu a další souhvězdí. Dnes je maximum Perseid. Taky jsme je viděli.
Cíl dnešního dne je jasný. V deset večer vše v posteli. Takže prohlídka oblohy je jen krátká.
Uf. Už to všechno spí. Další a myslím, že úspěšný, den za námi.
Dobrou noc přejí všichni trenéři Aqua.
Úterý 13.8.2024 – 3. den
Mohl bych začít rozcvičkou, ale začnu o dost dříve. Ještě asi ve 2 hodiny jsme se zašli podívat na Perseidy. Jo, padaly. Když se podíváte na mapu světelného znečištění, tak Hořice na tom vůbec nejsou špatně.
Rozcvičku ve standardní čas jsme rozdělili na běhací a běhací. Ti první se proběhli s Robertem cca 2,5 km po okolí do lomu a zpět. Ti druzí se proběhli po okolí ubytovny a zacvičili si.
Na snídani byla vajíčková pomazánka, chleba, rohlíky, máslo, marmeláda, čaj, šťáva, mlíko, no prostě standard.
Po snídani jsme šli do bazénu. Trénink v nejlepších dvou drahách byl ve znamení prsa a znak. Ostatní družstva měly tak nějak standardní trénink. Myslím, že už je u některých vidět docela pokrok.
Po bazénu jsme šli na hřiště, dali jsme svačinu na hřišti u bazénu – výhoda – upatlané ruce si mohou umýt rovnou na bazénu, záchody po ruce, pohoda.
K obědu zeleninová polévka, řízek s bramborem, okurkový salát. Docela baštili. Byl výdej, musí být příjem. Po obědě kluci hráli Karak, docela klid. Zájemci o zmrzlinu vyrazili utratit nějaký ten groš za ledovou tříšť a zmrzku, co kdo chtěl. Trošku jsme pohlídali outratu, aby byla přiměřená. Bylo vedro a zmrzka byla osvěžující. Ti, co s námi na zmrzku nešli, měli delší polední klid a napjatě poslouchali Škyťáka. Ve Smetanových sadech pak pokračovaly hry. Máme štěstí, je tam hodně stínu a pocitově rozhodně nižší teplota než ve městě (na zmrzlině). Pro zájemce jsme koupili pohledy a známky. Takže někteří z vás se možná dočkají pozdravu ze soustředka.
Odpolední trénink byl ve znamení motýlka a kraulu. U ostatních družstev jsme navázali na dosavadní snažení a dále rozvíjeli plavecké dovednosti.
Z tréninku rovnou na večeři. Měli jsme zapečené těstoviny, okurkový salát. A zrovna nám nedali polévku. Vždycky, když od oběda něco zbude, tak to máme jako přilepšení k večeři…
Po večeři jsme měli úterní chvilku poezie. V rámci recitace zástupců všech pěti týmů jsme vyslechli Uspávanku s Hokusajem od Jana Skácela. Navazuje na to další úkol, ale ten je pro děti 😊. Následovala pantomima „Zahrajte nám PŘÍSLOVÍ“. Každý tým si zvolil nějaké přísloví a pantomimou to museli zahrát tak, aby to ostatní poznali.
Následovala diskotéka. Asi není co popisovat. Představte si pytel skákajících blech…. To je ta mírnější alternativa.
Po diskošce jsme skrmili dva pekáče ovocné buchty. „Zaprášilo se po nich!“ je pouze málo výstižný popis situace, jak rychle buchta zmizela.
Vyčistit zuby, vyčurat a spát. Letos máme tak nabitý program, že se nám do něj čtené pohádky prostě nevejdou.
Zdravíme všechny!
Středa 14.8.2024 – 4. den
Rozcvička v 7:15, dvě varianty běhací a běhací, jako včera. Malinko jsem poupravil okruh, má krásné 3 km a nemusíme dělat přespolní běh. Ráno bylo 8 odvážlivců, co si to vychutnali. Vyjádřeno procenty je to skoro čtvrtina. Samo sebou, tempo se přizpůsobí nejslabšímu. A tempo 3 km za půl hodiny s krátkým přerušením na vlastní rozcvičku, není vražedné.
Druhá skupina měla rozcvičku s Janou v areálu. Asi ne tak kardio, jen trochu více na pohodu.
Snídaně klasika. Petra s Martinou připravily rohlíky, chleba, celozrnný chleba, máslo, med, marmeláda…. Ale ony byly ještě cereálie. Čokokuličky, skořicové lupínky, kukuřičné lupínky a jiné sypání, a mísa jogurtu k tomu. No tipněte si, jak to dopadlo… Cereálie chtěla bezkonkurenčně většina. Nicméně všechny připravené rohlíky se také snědly.
Výlet na Dachovy byl letos s malou změnou. Nešli jsme protentokrát oba směry stejnou cestou, ale uskutečnili jsme okruh. Cestou tam jsme vyrazili přes město, dopoledne se to v ulicích dalo zvládnout, zatímco na návrat jsme si nechali cestu lesem v chládku a ve stínu. V dopolední části jsme se zastavili na Masarykově věži Svobody. To je rozhledna, trochu menší, než se původně předpokládalo, postavená nad Hořicemi za původním účelem leteckého navigačního bodu (a samozřejmě k jiným dalším účelům). Expozice dole je věnována obětem dvou světových válek, historii odboje v Hořicích, výstavě z výstavby rozhledny apod. Je tam odlitek Masarykovy ruky a kladívko, jímž byl poklepán základní kámen. Jednoduché artefakty, jejichž popis a vysvětlení zabralo alespoň 10 minut. Však si najděte na webu. Při nákupu vstupného jsme usmlouvali asi 15 % z ceny a pan pokladní nám udělal 5-ti minutový brífink o historii věže, Hořic a okolí. Vyhlásil jsem vědomostní soutěž, že se později zeptáme na nějaké informace z výkladu, a kdo to bude vědět, dostane nějaký bod navíc.
Z vyhlídky jsme šli na ty Dachovy. Uhlídat pytel blech na koupališti, kde je brouzdaliště, pískoviště, stánek s pivo-limo-párky a zmrzlinou, velký bazén a ostrůvek ze kterého se skáče, a naše ležení, není pro 5 trenérů jednoduchý úkol. Ale dali jsme to.
Cestou z Dachov jsme se stavili u pramene Kalíšek. Všichni si nabrali vodu a napili se. Opravdu dobrá přírodní pramenitá voda. Pro chemiky: vodík a kyslík promíchaný asi tak 2:1, přes pískovec filtrovaný… No, kde si můžete v přírodě nabídnout dobré vody kolik chcete…
Večeře – rizoto se zeleninou. Světe div se, ale maso tam bylo, dobré to bylo, brokolicová polívka s fritátovými nudličkami. Přídavky možné, kolik kdo chtěl.
Po večeři a malém odpočinku byl večerní bazén (19 – 20). Protože dnes máme odpočinkový den, nebyl trénink, ale děti si mohly užít všech atrakcí, co bazén nabízí, a to celou hodinu. Popisovat to tu nebudu, neboť děti jsou opravdu kreativní. Jen namátkou: stavění lodí z desek, vodní polo, vířivky, vodotrysky a podobně. Však se jich zeptejte, určitě porobnosti dodají samy.
Po večerním bazénu hupky šupky na ubytovnu. Následovala pro zájemce druhá večeře. A byl vlastně někdo, kdo na druhé večeři chyběl?
Co dodat na závěr? Asi obligátní větu: Vyčistit zuby, vyčurat a spát. Mají odpočinkový den, tak žádné vylomeniny, a v půl desátý na kutě.
Tak to je za aktivní část dne asi vše.
Z Hořic zdraví a deník zapsal Robert.
Čtvrtek 15.8.2024 – 5. den
Budíček, rozcvička, snídaně… standard. Je to každý den velmi podobné a už nevím, jak to napsat stokrát jinak. Na 3 km okruh se vydalo 11 běžců, i s krátkým protažením nám to trvá půl hodiny. Na trase máme sochu tvaru trychtýře, opravdu je to pískovcový trychtýř otočený na město a na jeho dně je malý otvor kam se dá přiložit ucho. Když tam to ucho přiložíte je krásně slyšet, jak samo o sobě je město rušné. A to jsou jen Hořice. Kdyby to stálo v Praze, tak by to byl asi intenzivní akustický zážitek. Samozřejmě jsme zkoušeli šeptat a poslouchat a trochu experimentovat s akustikou. Ale máme na to řádově 2-3 minuty, pak zase musíme běžet dál.
Snídaně = 60 rohlíků a velký pecen chleba, rybičková pomazánka, máslo, marmeláda (mámtěráda), mlíko, čaj, šťáva… zmizelo to jak pr.. Sežrali úplně všechno. Připravili jsme se na déšť, ano vážně na déšť, a vyrazili jsme do bazénu. Opravdu začalo pršet. Ti, kteří pohrdli pláštěnkou, měli lehkou sprchu před bazénem.
V bazénu jsme měli konkurenční tým. Právě jedna z deseti zamluvených hodin je bez malého bazénku, protože tam batolata se svými maminkami a tatínky získávají základní dovednosti. Takže všichni naši plavci se museli vejít do čtyř pětadvacetimetrových drah. A je to dobře.
Při tréninku si nejlepší plavci dali měřenou padesátku a stovku. Po tréninku, když jsme byli ve sprchách, přestala téct voda. Parta HIC, co předělávala vodovodní řad v ulici, to pěkně překopla. Otázka je, zda to do odpoledne opraví. S vedením bazénu jsme se dohodli, že si to odpoledne telefonicky potvrdíme. Když nejde voda, bazén je uzavřen.
Pršelo a jen se lilo dál. Tak z bazénu rovnou na ubytovnu, opět v pláštěnkách. Jako záložní plán jsou rukodělné práce. Děti vyráběly vikingské lodě. Je to vystřihovačka a je potřeba to obarvit. Foto naleznete časem ve fotogalerii. Pro starší byla k dispozici šifrovací mřížka a nějaký vzkaz k rozluštění.
Oběd, polední klid. Neprší, a vypadá to, že pršet nebude. Pustili jsme pohádku. Děti jsou takové vláčné, že by únava? Po poledním klidu jsme ověřili, zda už v bazénu teče voda, a vyrazili jsme. Svačina se podávala na hřišti před bazénem.
Odpolední trénink – klasika. Pořídil jsem nějaká videa pro Radima, ať se Radim pokochá, jak nám to jde. Je to náš předposlední tréninkový den, tak se snažíme.
Po tréninku rovnou na večeři. Byla polévka od oběda a lazaně. Banánové mléko a další šťávy.
Po večeři se rozdaly donuty z večeře. Jedna plavkyně dostala balíček od rodičů, a tak jsme jej rozdali všem dětem. Děti dále dodělávaly Odinův inventář. Já s Pavlem jsme šli připravit smajlíkovanou.
Princip smajlíkované jsou smajlíci z reflexního materiálu ukrytí v sochařském parku tak, aby od jednoho smajlíka bylo vidět, pokud možno, jenom na toho následujícího. A děti musejí postupovat po takto vyznačené cestě. Nic složitého, ale pro mnohé děti je to těžký souboj s vlastním strachem. Tentokrát to ale všichni zvládli a byť se někteří báli, všichni zkouškou prošli.
Po smajlíkované se podávalo pro zájemce další občerstvení, neboli druhá/ třetí / n-tá večeře.
A pak už jen vyčistit zuby a hupky šupky spát.
Je fakt pozdě.
Za trenéry zdraví Robert, Petra a Pavel.
Pátek 16.8.2024 – 6. den
A jedem do finále! Plnou parou vpřed!
Ale ne tak hrr, ještě jedna noční perlička:
V noci houkala siréna a Martinu to vzbudilo. Martina vyšla na chodbu – Co se děje? A to už na chodbu vykráčel rozespalý prcek. Co to je, je to nálet? Je to nálet? Martina se nechala strhnout myšlenkou a vyburcovala Janu. Jana také nevěděla. Ale protože jsme nahlášení jako skupina, tak IZS (integrovaný záchranný systém) by nám měl dát vědět v případě nějakého ohrožení. Přesto žádná zpráva nikde nebyla.
Marina nelenila a vytočila MP Hořice (městská policie Hořice) a rovnou měla konkrétní dotaz: „Co se děje? Hoří nebo je nálet?“ Odpověď zněla: „Hoří Penymarket.“ Martina odvětila: „Tak to je dobrý a dobrou noc.“ Martina na prcka: „Běž spát, to jen hoří Penymarket.“
… A dospali jsme do rána.
No uznejte, to se každou noc nezažije.
Budíček, rozcvička, tentokrát Janu bolelo v krku, tak jsem vzal rozcvičku pro všechny zaráz. Některým se moc cvičit nechtělo. Pohrozil jsem: „Kdo nebude cvičit, toho vyfotím a odeberu body!“. Kupodivu to fungovalo. Snaha pohybovat vlastním tělem se výrazně zvýšila. Na snídani jsme sežrali (pardón, snědli) úplně všechno, co nám dali. Paštiková pomazánka, velice dobrá marmeláda, navíc nutela… Po všem se jen zaprášilo.
Jako svačinu jsme připravili broskve, jablka a hromadu dalšího pečiva. Pomazánky jsme z jídelny vzali velkou misku. Stačilo to odhadem na 15 rozpůlených rohlíků.
Ale svačina se podává až po výkonu. Hurá na trénink od 9 hodin. Předposlední trénink jsme vedli v zavedených kolejích.
Po tréninku jsme ve Smetanových sadech vyhledali lavičku, nakrmili vyplavené vikingy a spustili jsme řetěz her. Viz foto. Určitě děti poreferují. Na oběd jsme vyrazili s malým zpožděním, protože před námi je nějaký příměstský tábor. Tak ať nestojíme dlouhou frontu a můžeme sedět pospolu (respektive celá jídelna je naše).
Polévka z červené čočky, kolínka a kuře na paprice, takový průměrný oběd. Přidávalo se jak ve školní jídelně. Kolínek a omáčky kolik chcete, maso je ve školních jídelnách vzácné, to nám nepřidali.
Po obědě byli některé děti úplně „kantáre“. No, pokud tomu nerozumíte přesně, tak vězte, že děti toho měly docela dost – avšak myšleno v tom dobrém slova smyslu.
Po třetí hodině jsme dobyli cukrárnu. Outrata byla za žvýkačky, zmrzliny, ledové tříště, a především za Hořické trubičky. Za hodinu jsme cukrárnu opustili, na ubytovně vyzvedli plavky & příslušenství do bazénu. Poslední trénink jsme alespoň některým změřili čas na 50 m, 100 m, mohli plavat duely – to znamená, že kdokoli mohl zvolit styl a někoho vyzvat k souboji, nebo požádat o změření osobního rekordu. Poslední minuty, jako vždy, byly vodní atrakce.
Z bazénu hurá na večeři. Ne, tam jsme zapomněli zmínit naházení zbylých drobáků do automatů. Celý týden kolem nich chodíme, děti mají zákaz cokoli do nich vhazovat, protože jsme desetikoruny potřebovali, aby měli na zamčení skříňky apod. A jak to mohlo dopadnout po posledním tréninku, kdy vědí, že drobáky už nepotřebují? Automaty vzali útokem.
K večeři polévka od oběda, filé s bramborem. Byli jsme v cukrárně, bylo to vidět. Snažili jsme se alespoň zkrmit to filé. Fakt bylo dobré, na bylinkách. Někoho jsme přesvědčili, někoho ne.
Po večeři jsme šli do lomu. Taková procházka po fáborkách a šipkách. Protože byla cukrárna, byl příjem (kalorií), tak ať je i výdej. V lomu je velké ohniště. Pro další rok je tu nápad, zda neodhlásit jednu večeři s tím, že opečeme vuřty.
Po příchodu následuje takové neoficiální zakončení. Byla pošta – to si děti vzájemně píšou vzkazy, co se jim líbilo, co vylepšit, čím potěšit, co za rok zařadit znovu a co se jim nelíbilo. Mohou být i anonymní, ale já jim říkám, „Pokud máš názor, stůj si za tím a klidně to podepiš.“.
Po poště pro zájemce dva kousky buchty, jablečný mošt, vyčistit zuby, a spát. Je před desátou a v baráku skoro klid.
Bylo to náročné, ale pro nás to bude náročné i po večerce.
Je třeba udělat nějaké závěrečné součty bodů, probíráme, nakolik je hodnocení spravedlivé, koho zítra vyhlásit jako vítěze, a podobně. Věřte nevěřte, fakt to zabere spoustu času. Spáchat tento zápis, maličkost, no pětiminutovka to taky ale není. A to nás (možná mě, možná Petru) ještě čeká sesypat všechny fotky podle dní, zabalit a poslat vám. Uzavřeme tento rok energickým sloganem: Hořice 2024 jsou za námi, ať žijí Hořice 2025! (17.8. – 23.8.2025)
Za celý tým z Hořic zdraví: Martina, Petra, Jana, Pavel a Robert a distančně Radim
Sepsal Robert