10.8.2025 až 16.8.2025
Neděle 10.8.2025 – den nultý 😉
Zdravíme Hořice!
Tak po roce zase tady! Tentokrát malá změna, nástup již v 10:00. Odjezdy z domovů dříve, mnozí z vás mají určitě zabaleno vše již v sobotu večer. 🙂
Přijeli všichni, žádné nemoci, všichni se těší, což těší i nás. Zahajujeme obědem. To je dobrá zpráva pro řízkožrouty. Byli jsme pochváleni, že děti snědly dost. Samozřejmě našli se i upejpalové, ale snažili jsme se upejpaly přesvědčit, že alespoň ten řízek je dobrý (což byl!). Následovaly seznamovací hry typu představ svého kamaráda po pravé ruce, hry v týmech jako seřaďte se na lávce, v našem případě na provaze. Docela to dětem šlo.
V 16:30 už byl bazén. Protože jsme přišli o chvilku dříve, tak jsme si vyzkoušeli dětské hřiště. Jo, zákon zachování momentu setrvačnosti v praxi, to je věc. Stačí malý kolotoč a pokyn „vyšpulte zadky“ nebo „co nejvíce k ose“ a s úhlovou rychlostí se děly věci. Na bazénu jsme se po rozcvičce rozdělili do družstev. Fotky z prvního dne z bazénu nejsou, nestačili jsme ani fotit. Musím hned pochválit D-čko, skoro všichni se hned první hodinu snažili. Příště snad něco nafotíme.
Po bazénu večeře. Některým vyhládlo tak, že jejich výkon při večeři byl minimálně obdivuhodný. A co jsme nesnědli (zbylo odhadem 6 porcí), tak nám dali s sebou.
Po večeři každý tým luštil šifru od Vyšehrada. Docela těžká šifra, ale s pomocí to dali. Mírná nápověda se opravdu hodila. V zašifrovaném textu stálo, že další části ztracené vladykovy řeči jsou v sochařském parku. Týmy tedy vyrazily jednotlivé části posbírat. Po příchodu na ubytko se týmy pokusily rozstříhanou řeč opět složit, ale zatím se to nedařilo, uvidíme, jak se povede zítra. Večer se pro hladovce podával malý kus bábovkvy, něco broskví, prostě už jen něco malého.
Následovala čtenka (čtená pohádka pro zájemce). O Krokovi a jeho dcerách. A hajdy na kutě.
My vedoucí a naši praktikanti jsme večer zhodnotili den, krátce jsme řekli, co zítra, kdo co ráno udělá, aby to fungovalo.
Ještě stáhnout fotky z foťáku, napsat tento krátký zápis pro vás, a jdeme spát také. Však budíček je před sedmou a mě rozcvička nemine 🙂
Ahoj a zase zítra.
Pondělí 11.8.2025 – den prvý
Ahoj z Hořic!
Tak jsme se snad aklimatizovali. Budíček, nástup na rozcvičku! Rozdělili jsme je na malý a velký a rozcvička byla na pohodu. Tak trochu běhání, něco málo s míčem a něco málo se svým tělem. V půl na snídani. Snídaně s full servisem od Martiny a Petry. Napůlily rohlíky, nějaké půlky namazaly s máslem a marmeládou, nějaké vajíčkovou pomazánkou. K pití čaj, šťáva a mlíko. Krom rohlíků byl celozrnný chleba. Hlady neodešel nikdo, i když jsme zaznamenali i odměřený postoj k nabízenému.
Po snídani jsem šel připravit hru do Smetanových sadů. Od Petry jsem dostal plánek, podle kterého jsem měl rozmístit deset úkolů. No brnkačka. Však jen do té doby, než jsem skutečně došel do těch sadů a zjistil jsem, že tak čtvrtina je úplně rozkopaná a obehnaná páskou. Tak jsem úkoly rozdal, jak jsem uměl nejlépe. Obhájili jsme to větou „Když Libuše s Kazi užívaly houbičky, tak taky úplně nevěděly, kam ty úkoly ukryly“. Naštěstí těžké to nebylo a všechny úkoly byly nalezeny. V úkolu byla popsána bylina, rostlina nebo strom a bylo potřeba podle tohoto popisu napsat její název. Samozřejmě čas odevzdání se také počítá.
Poznámka technika: Taková klouzačka pro děti – super věc. Ale kdo pro Krona to instaloval pod lípu, národní to strom? Zaparkuj auto pod lípu, a bude to za chvíli zalepené od nektaru a já nevím od čeho. Ano, prostě klouzačka pod lípou z jistých důvodů nemůže fungovat. A ty děti to zkouší a zkouší a zkouší…
Rychlá svačinka, a hurá na bazén! Hláška dne: Chutnají ti broskve? Ne broskve ne, mě chutná to s chlupama.
Střídali jsme nějaký příměšťák, ale vše klaplo na minutu přesně.
Na bazénu klasický trénink. Už je vidět u některých píle a ctižádost. Tentokráte jsem něco nafotil, tak za dnešek bude mega fotek. Ještě je večer musím trochu promazat.
Z bazénu do jídelny na oběd. Protože nyní nám zbylo několik minut, tak abychom dodrželi časový rozvrh přesně, šli jsme na oběd přes Hořické náměstí. Kluci zpívali o kozlovi, co červené trenky sněd, Tři čuníky a podobné. Takže k náměstí jsme šli s muzikou.
Na obědě jsme potkali opět ten samý příměšťák. Tentokrát jsme museli počkat slabou čtvrthodinku, než se jídelna uvolní. Tak snad příště timing dopadne lépe. Oběd sám to vynahradil. Těstoviny s čevenou omáčkou. Nevím co do toho Kazi (pardón, kuchařka) dala, ale v dětech to mizelo. A i ti, co obvykle jí jen suché těstoviny, měli boule za ušima.
Polední klid – nezajímavé, protož teoreticky při poledním klidu nemůže dojít k žádným podstatným událostem. Děti v týmech řešily rozstříhaný ztracený projev vladyky Čecha. Pokud projev nelze složit, je třeba dotčenou pasáž nahradit vlastní tvorbou tak, aby plynule a elegantně zakryla chybějící části.
Já jsem o poledňáku probral nějaká videa zaměřující se na plavecké styly. Protože jsem to dělal na kulturce a dělal jsem to na velké televizi, tak už jsem tam měl diváky. Rovnou, pokud někdo viděl demonstrovanou chybu, tak řekl, v čem ta chyba je. Jsou to takové drobnosti jako kraulový kop, vysoký loket, dotahovat záběr až do konce a podobně. To vám popisovat nebudu, to si musíme vysvětlit tu na soustředku.
Odpoledne se lovili divočáci. Na Vyšehrad se nosit nemuseli. Ale vypadá to, že dnes budou na Vyšehradě o hladu. Divočáci uloveni nebyli.
Hláška dne: Jak vypadá ten kanec? Má klobouk, brejle a na tričku mašličku.
Když divočák nebyl uloven, uvolnili jsme k sežrání svačinové misky. Pak nám zbyla půlhodinka, a tak jsme šli na hřiště. Na bazénu jsem opět fotil, tentokrát i na zapůjčený foťák do vody, a tak jsem strávil dost času u dna bazénu. Děti se snažily a my jsme chválili.
Po bazénu rovnou na večeři – bramboračka od oběda, šišky s mákem (přidávalo se, kdo kolik chtěl) a ochucené mléko. Zblajzli to všichni.
Po večeři v týmech SuperPexeso – Kazi a její bylinky – řešili to venku, řekl bych, že zaujalo a na ubikaci přišli ve třičtvrtě na devět. Pavel mezitím připravil druhou večeři, připravil svačinu na zítra dopoledne a tak. Přes hodinu boj v kuchyni na nože, omýt, nakrájet, naaranžovat, zabalit….
A den zakončují skálopevné jistoty:
• čtená pohádka (O Čechovi, Krokvi a jeho dcerách a o Bivojovi.)
• Ulov si svého sršně. Včera 3 ks, dnes 4 ks… Jak se tu svítí, tak ony letí lovit sem. Nezabíjím je, ale vyhazuji. Dej svému sršni šanci.
• Zahnat děti do postelí
• Dát léky a kapičky potřebným.
• Večerní válečná porada vedoucích na další den.
• Sepsaní deníku.
• Stažení a upload fotek (dnes jich máte 1,5 GB, tak si to promažte 😊). Je to z více zařízeních tak je to napřeskáčku.
No však si to dokážete představit.
Z Hořic za celý tým zdraví Robert.
Úterý 12.8.2025 – den druhý
Ahoj z Hořic,
Den druhý, úterý. Rozcvička rozdělena na běžce a sběrače. Běžci běželi do lomu, tam byla rozcvička a z lomu přímo na snídani. Na snídani opět full servis od Martiny a Petry. Po snídani jsme šli do Smetanových sadů. Stroj času nás posunul od dob praotce Čecha k Cyrilovi a Metodějovi. Týmy dostaly historický text – viz foto – ale kdo dnes zná hlaholici? Ekvivalentní znaky byly v trávě, bylo potřeba je najít a v paměti je donést týmu. Do bazénu jsme to nestihli s rezervou, museli jsme se snažit, aby trénink začal včas. Po tréninku bylo pokračování a dílo bude zdárně završeno zítra přečtením vyluštěného textu. Uvidíme, co nám z toho vyjde…
Dopolední trénink je obvykle ten náročnější. Děti jsou ještě odpočaté, a proto pilně pilujeme jednotlivé plavecké styly, zdokonalujeme základní dovednosti.
Po obědě krátký odpočinek a pak hurá na zmrzlinku!
A už je na řadě odpolední program. Tentokrát je třeba opatřit maso lovem. V josefském parku je vyznačené lovecké území, na kterém je hojnost zvěře ––zajíců, srnců i kanců, velkých i malých, samozřejmě ve formě obrázků. A mezi nimi vůdčí kusy stád ve formě našich praktikantů, kteří svá stáda střeží. A naše týmy musí vyslat každý jednoho člena, aby se pokusil přinést jeden kus zvěře, aniž by ho někdo z vůdčích kusů chytil.
Hra byla velmi hlasitá – povzbuzování i dobré rady od ostatních členů týmu se nedaly přeslechnout. A to vzrušení při počítání výsledků! Emocí bylo víc než dost a hrdinské činy se přetřásaly celou cestu na bazén.
Odpolední trénink se nesl v poněkud odpočinkovějším duchu. Pravda, v áčku se pustili do měření časovek, ale prý to byla legrace a relax…
A pak hned večeře, těstovinový salát, na který se někteří těšili už od začátku, a polévka od oběda, obojí si našlo své příznivce. Jen na některé jedince už začala notně dotírat únava a vypadali, že u talířů usnou.
Večerní program jsme zahájili poštou (vzkazy od trenérů, trenérům, od kamarádů, kamarádům, povzbuzení, pošťouchnutí a podobné). A pak ještě knížecí bál (diskotéka), který dokázal všechny spáče opět spolehlivě zvednout. Ale netrval dlouho, čtenka vše zklidnila, a tak je tu ticho a zítra budou moci vyrazit na výlet v plné síle.
Jak je zřejmé, program byl bohatý a fotek je tolik, že jejich zásilka bude muset počkat na zítřek.
Za trenéry dnes od klávesnice zdraví Petra.
Středa 13.8.2025 – den třetí
Pozdravení z Hořic!
Středa jest, den třetí, a tak si dáme trochu odpočinku. Ale jen maličko. Vstáváme jako obyčejně v sedmou hodinu ranní. Běžci i sběrači uchopili rohože své a spěchali k rozcvičení. Běžcům jsem rohože svázal v jeden svazek a donesl jej do lomu, by jim při běhu nepřekážely. V lomu rozcvičení bylo, i trochu posílení středu těla, a odtud hned k snídani.
Krmě byla jako v předešlých dnech, viz obrázky. Ku snídání padlo 54 rohlíků a z celého chleba jen 4 krajíčky zůstaly. Místo oběda jsme obdrželi balíček. Však oběd bývá lepší, neb při něm přídavky jsou, v balíčku nikoli.
Po snídani dvacet minut bylo dáno na sbalení a úklid před bodováním. V osmé hodině a pětačtyřiceti minutách bodování nastalo, a v deváté hodině odchod na Dachovy.
Cesta lesem byla příjemná, stavili jsme se u Kalíšku pro vodu — prameniště to jest, voda místní, výtečná. Volnou chůzí jsme dorazili na Dachovy. Letos nám slevu skupinovou nedali, pacholci to jsou. Však kontakt na provozovatele jsme obdrželi, tak příští rok tu žádost učiníme řádně. Však slevu zadarmo nežádám…😊
Na Dachovech jsme zaujali místo osvědčené z let minulých, ve stínu stromoví. Trampolína byla první v oblibě. Pro trpaslíky brouzdaliště, pískoviště, a pro větší trpaslíky bazén veliký. Stánek se zmrzlinou, limonádami a jinými pochutinami byl samozřejmostí. Tréninku dnes není, a tak nechť děti den volna užijí. Jana děti mazala, by se na slunci nespálily. Hlídali jsme je ve vodě i na souši, a v rojích je vypouštěli k útoku na stánek s občerstvením.
Hláška 1:
„Líbí se ti tu?“
„Tak napůl.“
„A co tě nebaví?“
„Furt musíme něco hledat a pořád chodíme do bazénu…“
Naštěstí zítra máme bazén jen jeden, tak snad to s námi vydrží…
Hláška 2 (na cestě z Dachov):
„A kdy bude ten odpočinkový den?“
„Ten byl dneska…“
Večeře, další pevný bod denního pořádku, byla vydatná se salátem, přídavky samozřejmostí jsou. Po večeři jsme šli, pro změnu, opět do bazénu. Trénink byl krátký, spíš jen rozplavání. Drah nebylo třeba. Dovádění pokračovalo. Hrálo se vodní pólo, stavěly se lodě z desek (něco, co plave, dá se na tom sedět, pádlovat, ba i státi). Trpaslík váží málo, ten plave snad i jen na třech deskách.
Z bazénu se trpaslíkům vůbec nechtělo. Ale dostali jsme je ven, ne že ne. Venku před domem jsme jim podali posledni krmi dnešního dne: jogurt a rohlík. A šupem do hajan. Dnes čtenka nebyla. Jest již pozdě a hvězdy vyšly.
Za družinu trenérskou pozdravy vinšuje Robert
Čtvrtek 14.8.2025 – den čtvrtý
Zdravice čtvrteční z města Hořic vychází:
Hodina sedmá odbila, a zvonil čas vstávání. Všeliké pacholstvo bylo vyzváno k rozcvičení těla svého. Běžci se brali k lomu, sběrači pak na stanoviště vozové. Počátek krmě ranní byl posunut, aby těla mohla býti řádně rozhýbána.
Snídaně byla jakž takž obyčejná: kakao, rohlíky s marmeládou, loupák – vše laděno do sladkosti.
Po krmi ranní všickni jsme se odebrali do lomu. Tam hrána byla hra „Poznej Markrabství Moravské“. Martina pomáhala těm, kdož písma neznalí jsou, a pacholata se vesele probíhala. Teplota okolní rostla bez ustání, avšak lom i les poskytovaly příjemné klima, snesitelné po celé dopoledne.
Z lomu pak hurá k obědu. Cestou nalezen byl poklad – věci reflexní, svítilna použitelná a jiné drobnosti, jež radost činí. Polévka pórková nebyla v oblibě, však kuřecí roláda s bramborem a kompotem chutnala mnohým. Po obědě nastal klid polední, a skutečně byl – většina pacholat spala. Dům ještě neprohřátý, chladný byl. Program náhradní připraven byl, však nebyl potřebný. Pro horko jsme pacholata nechali spáti až do druhé hodiny odpolední.
Ztečí jsme cukrárnu vzali a kaši ledovou i jiných sladkostí sobě dopřáli hojně.
Odpoledne jsme se brali na vrch Gothard. Tam pacholata dokončila hru „Vořešák“ – úloha to byla logická, kdež tvrzení různá v souvislostech smysl dávala. Úkolem bylo souvislosti odhaliti a odpověď správnou vyvoditi.
Po hře spěchali jsme k vodě. Dorazili jsme právě včas. Trénink byl takový, jaký bývá obyčejně.
Z tréninku rovnou k večeři. Polévka z oběda, jako druhý pokrm rýžový nákyp – většině pacholat chutnal. Přídavky byly možné. Na cestu jsme dostali buchtu.
Po večeři bylo vyhodnocení her předešlých. Zároveň připravovala se zelenina a ovoce na den příští. Každého dne třeba připraviti osm misek ovoce a zeleniny. Jedna miska má přes kilo – tedy třeba aspoň deset kilo na den. Mimo to se krájí meloun – přes deset kilo. Takový meloun zmizí za pět minut. Vyjde to na půl kila na osobu.
Dále lepily se lístečky na strom dle pořadí dosaženého, a vyhlášen byl odchod na bojovku noční. Adrenalin přišel dříve, nežli jsme čekali. Pacholata – jako pytel blech.
Trasa byla vytyčena svíčkami a reflexními smajlíky v parku sochařském. Pacholata vypouštěna byla samostatně, někdy ve dvojicích. V parku tma byla opravdová. Když jsem řekl, ať louči zhasne, aby obloha viděna byla, a já ukázat mohl, kde Polárka jest – nikdo nevěděl. Nejčastěji byla zaměněna s Vegou, hvězdou jasnou souhvězdí Lyry.
Bojovka skončila před půlnocí. Pacholata žádala ještě krmi – dali jsme jim ji. A hajdy na lože.
S praktikanty jsme učinili zhodnocení, nakrájeli maso, klobásy… Buchta nám nechutnala. Praktikanti odešli na lože, a teprve nyní jest čas zapsati pár řádek do deníku. Odpusťte zpoždění.
Obrázky? Ano, vznikají, však dnes nebudou. Nebojte se – nějak je pošleme, třeba napřeskáčku, ale opravdu pošleme.
Kdybych deník nenapsal, druhého dne by se psal těžce. Obrázky – z aparátů je vydobydeme, hrůzy vymažeme a pošleme. Dnes však ani vydobytí nebylo – omluvte zpoždění.
Z Hořic zdraví trenéři.
Pátek 15.8.2025 – den pátý
Zdravice z města Hořic,
Metr již střiháme, neb návrat k domovu blíží se. Dnešního dne žádný běžec nevyběhl, poněvadž večer předešlý hrou byl naplněn, a vstávání bylo mdlé i lenivé. Vpravdě, vstáti se nechtělo.
Kdož nechtěl s paní Janou cvičiti umění pilátes, ten posiloval střed těla pod vedením panny Jiřiny. Vedro panovalo již od kuropění. Snídaně byla jako obyčejně: chléb, máslo, marmeláda, pomazánka i jiné dobroty.
Po snídani hráli jsme hru, kteráž slove „Šašek a král“, na hřišti městském, kdež přístup skrze díru v plotě jest umožněn.
K bazénu jsme dorazili sotva v hodině dvanácté, ač hodina desátá teprve odbila
Potom odebrali jsme se na hřiště u bazénu, kde jsme zkrmili čtyři misky plné ovoce i zeleniny.
Do síně jídelní na krmi polední přišli jsme s malým zpožděním. Nasyceni i napojeni, odšourali jsme se na ubikaci. Polední klid využil snad každý pacholík.
V půl druhé učinili jsme nájezd na cukrárnu zdejší – zmrzlina, žvýkačky, trubičky i jiné sladkosti směněny byly za mince drobné. Po návratu připravili jsme dvě misky jablek, kteréž při hře i hnedle po ní zkonzumovány byly.
Následoval poslední bazén – trénink jako obyčejně, však tentokráte s cvičením záchrany tonoucího. Družiny A i B varovaly plavčíka, že zazní výkřik „On se topí!“, a následoval skok záchranářský. Záchranář měl za úkol držeti hlavu tonoucího nad vodú, otočiti jej obličejem vzhůru, doplavati k okraji a vytáhnúti jej na desku. Gratulace všem, kteříž úkol ten splnili! Může se to hoditi.
Po posledním bazénu následovala večeře. Rizota bylo snědeno dle chuti každého. Míša zahrál na kytaru a posluchačů měl hojnost. Potom rozdali jsme poštu – listy i vzkazy.
Večerní čtenka konala se jako obyčejně na cimře desáté. Pacholci ulehli bez skrupulí hned po vyhlášení večerky. Následovalo sečtení bodů i zhodnocení dne.
Potom urovnali jsme obrázky slibované, kteréž jsem Vám dříve slíbil. Snad podaří se Vám je stáhnúti i nahráti. Kdyby ne, napište mi.
Ještě Vám vypíši program dnešního dne, soboty, neb dnes již další psáti nebudu. Ráno budíček jako každý den. Žádní sběrači, žádní lovci. Očekávaná hra „Šašek a král“ či „Atentát na prezidenta“ bude hrána, a v hodině osmé půjdeme na snídani.
Potom zbývá chvíle na sbalení věcí osobních, rozloučení s přáteli a hurá domóv – na svůj hrad, na svoji tvrz.
Hořice léta Páně dvú tisícého dvadcátého pátého končí! Nechť žijú Hořice léta Páně dvú tisícého dvadcátého šestého!
Těšte se zase za rok, až nadejde čas Hořic léta Páně dvú tisícého dvadcátého šestého!
Za trenéry: Martina, Jana, Petra, Pavel a Robert