16.8.2026 až 22.8.2026
Neděle, šestnáctého dne měsíce srpna
Dne nedělního před polednem houfce naše se sešly, v počtu téměř úplném se srotily nedaleko vrchu Gothard zvaného a tábor svůj rozbily, v němž budou v dnech nejbližších přebývat. Hejtmané houfcům pravidla nutná sdělili a pak krmě polední rozdílena byla, po níž ještě pacholata své příbytky trochu sobě upravila a pak již rej seznamovací započal. Markéta z Ronova, kronikářka, povolala pacholata naše ku pomoci své v psaní kroniky pohnuté doby, jež v Čechách právě panuje, kdy mistr Jan Hus v kapli Betlémské káže ku potěše jedněch a ku zlosti mnohých.
Pacholata pak rozdělena byla do houfců, vždy každý houfec jednoho svého velitele obdržel a povinností jejich bylo název houfce svého stanovit a znak na pavézu nakreslit.
Poté byly houfce opět v jedno stmeleny a různorodý rej probíhal, při němž úkolem bylo jména druhů svých sobě zapamatovati.
Po reji seznamovacím k výcviku v plavání přistoupeno bylo, jehož se všichni statečně zhostili, pro začátek místo své správné v houfcích plaveckých hledajíce.
Po výcviku tomto krmě večerní následovala, tarhoňa s masem jemně sekaným, jakož i polévka čočková, co od polední krmě zůstala. A třeba říci, že pacholata krmi večerní s mnohem větším zápalem požívala, než o polednách k vidění byl, patrně výcvikem plaveckým na chutí své povzbuzena jsouce.
Po jídle pak do parku Josefského houfce se přesunuly, kde výcvik v dovednostech válečných, kterak si za pomoci vlajek zprávy na dálku předávati, proběhl a houfce heslo mistra Jana z Husi „Pravda vítězí“ předaly sobě, pravda, s úspěchem rozličným.
Slunce mezitím zapadlo, i vrátili jsme se do tábora, kde pacholata již jen na lože se připravila a ulehnuvše usnula. My hejtmané polní pak jsme poradu ještě uskutečnili, bychom na další den hotovi byli pokračovati.
Zapsala Petra
Pondělí, sedmnáctého dne měsíce srpna
Dne pondělního za jitřního rozbřesku pacholata z loží svých povolána byla. Chtíc nechtíc musela těla svá cvičiti v ohebnosti, vytrvalosti i síle, aby byla zdatná k dílu i službě. Poté krmě ranní podávána byla.
Po krátkém odpočinku do sadův jsme se odebrali, kde houfce soutěžily v dovednosti rozuměti zprávám, jež bylo třeba správně rozluštiti a předati. Nebyla to práce toliko pro hlavu, neboť komu paměť nesloužila, ten se musel mezi stanovišti čile pohybovati. Tři mísy ovoce a zeleniny mezi pacholaty zmizely dříve, než by člověk modlitbu dokončil.
Po této zkoušce opět k plaveckému výcviku přistoupeno bylo. Však známo jest, že pilné cvičení mistry činí. Po výcviku následovala krmě polední. Plavání i ostatní hry mnoho sil berou, avšak odměnou jest síla i zdatnost. Některá pacholata pojedla vydatně, jiná střídměji, avšak hladem netrpěl nikdo.
Po poledním odpočinku opět do sadův jsme vyšli a hrám dalším se oddali. Ježto v dáli hřmělo a mračna po nebi spěchala, i byla také svačina i další ovoce pacholatům rozdány. Když se bouře přiblížila, rozhodli hejtmané neotáleti a houfce do bezpečí pod střechu přesunouti, ač do hodiny výcviku ještě něco málo scházelo.
Výcvik plavecký pak opět zaběhnutým řádem probíhal. Navštívil nás též hejtman Michal, aby na pacholata pohlédl a zdatnost jejich posoudil.
Po krmi večerní a krátkém odpočinku hrály houfce v parku hry zvědné. Poslové a zvědové přenášeli zprávy, pátrali po znameních a plnili úkoly, aby přelstili protivníka. Pacholata se řádně proběhla i vyřádila a hejtmané doufali, že spánek přijde záhy. Nakonec pak ještě otázky zákeřné o husitské taktice válečné houfce odpovídaly.
Po návratu do příbytku poslouchala pacholata pověsti a vyprávění z časů mistrů a hejtmanů, načež se do loží odebrala a k nočnímu odpočinku uložila.
Úterý, osmnáctého dne měsíce srpna
Hned za ranního kuropění opět pacholata ku výcviku povolána byla, by těla svá tužila pilně. Krmi ranní pak poživše hojně, do sadův jak obyčejně houfce se odebraly, tentokrát by lov na zajíce podnikly a obživu vojům tak byly zajistily. Úkol ten, byť na prvý pohled snadným se zdál, zle pacholata potrápil, neb zajíci hbití nemálo kličkovali a uhýbali před koulemi metanými. Nakonec přec však úspěchů mnohých dosaženo bylo, a tedy snad ani vojsko hlady nezhyne.
Po lovu zdařilém a rychlé krmi občerstvující ve výcviku plaveckém pokračováno bylo a houfce se zápalem velkým o zlepšení své v dovednostech vodních usilovaly. Krmě polední pak s chutí značnou pozřena byla a klidu poledního kdo mohl, využil, neb kratší byl tentokráte, vždyť spanilá jízda za sladkou kaší ledovou podniknuta byla.
Pak již velitelé houfců jednotlivých zdatnost svou velitelskou při stavbě hradby vozové prokázati mohli, jakož i pacholata osvědčila se, rozkazův jejich plníce. Čas pak při výcviku tomto ubíhal, jako by ani žádný nebyl, i následovala pak jen rychlá krmě občerstvující a opět ku plaveckému cvičení houfce pílily.
Po krmi večerní, jež po výcviku hned byla následovala, rozdělily se houfce na dvé částí, z nichž jedna do tábora se navrátivši, tanci a plesání mnohému se byla oddala, druhá pak část houfcův do školy kamenické byla odspěchala, kde dílny mistrův kamenických sobě prohlédla, jakož i dovednosti jejich vyzkoušeti mohla pod vedením mistra zkušeného.
Když pak se v hodinu dosti pozdní v táboře opět obě části houfcův byly potkaly, poselství mnohá rozdělena byla a přečtena v chvatu a všechna pacholata do lože spěchala, by na druhý den opět sil nabyla.
Zapsala Petra
Středa, devatenáctého dne měsíce srpna
Dnešní den sic obvyklým způsobem zahájen byl, tedy probuzením časným a výcvikem houfů zbrojných, leč pokračování další, jež po krmi ranní bylo následovalo, nikterak již obvyklé nebylo, neb houfce všechny v čele s hejtmany svými zásoby sobě vzavše, na jízdu spanilou se vydaly a uživše vozův železných do vsi Všestar byly dospěly, kde ku zábavě i poučení mnohému navštívily osadu a hradisko, které zbudováno bylo po způsobu pradávném mistry, jež z hlíny svědectví předkův našich vyzdvihují. Zde pacholata mnohé věci dříve netušené se dozvěděla a vpravdě i na vlastní kůži zakusit a vyzkoušeti sobě mohla: kterak sekyrou kamennou strom přeseknouti a poraziti, kterak sekyru tuto sobě z kamene zhotoviti a provrtati, kterak oštěpem zvíře uloviti, jak příbytkův prostých možno postaviti a zem rozrýti, zkypřiti a poorati, volkův tažných nemajíce, jakož i zrno získané sobě nadrtiti a umlýti na placky chlebné. Ale i mnohé další podivuhodné příběhy z časův našich předků pradávných mistři běhu věků minulých znalí nám převelice poutavě byli vyprávěli a líčili, čemuž pacholata se velikou pozorností naslouchala.
A když pak se byl den již k podvečeru nachýlil, k táboru svému zpět se houfce opět obrátily, vozův železných opět uživše.
Krmě večerní, jež po návratu do tábora hned byla následovala, buchtičkami s jíchou sladkou jsouc tvořena, nemálo pacholaty i zbrojnoši, ba i hejtmany přidávána byla, některými pak i vícekráte.
Leč po krmi této přehojné, opět se houfce k výcviku plaveckému byly vydaly, byť ni výcvik tento jak obvykle vypadá, nevypadal tentokráte, neb pacholata namísto rozkazův hejtanů svých plnění, radostně ve vodě dováděla sobě, her a žertův mnohých tropíce a užívajíce.
Po řádění tomto veselém do tábora se houfce odebraly městem zšeřelým, malou krmí sebe ještě občerstvily a do loží pílily znavené velmi, neb zítřek zas v podobě obvyklé a výcvikem naplněn pacholata čeká.
Zapsala Petra
Čtvrtek, dvacátého dne měsíce srpna
Dne čtvrtečního opět téměř obvyklý běh dnů našich se započal za kuropění výcvikem vojův, ať již běžeckým do lomu svatojosefského, tak i všemožným cvičením vynalézavým v prostorách tábora našeho.
Po výcviku tomto a krmi ranní vyrazily voje hbitě a do lomu svatého Josefa se vydaly, by tam pocvičily se v umění taktéž důležitém, a to v umění hudby. Jak mnozí vědí, voje husitské v bitvě u Domažlic celé vojsko nepřátel svých pouze zpěvem písní zbožných na útěk obrátily, tak i voje naše ve zpěvu se byly cvičily, jakož i v poznávání nástrojův mnohých. Pravda, ne každý z houfců kalimbu či trubku odhalit dokázal, neb rozpoznat, na kterou že flétnu jest píseň hrána, leč úkolu zvládnout zapěti písně „Ktož sú boží bojovníci“ sloku prvou, jak hlasitě a rázně, tak i zpěvem libým, houfce všechny chopily se s vervou a být nepřítel nablízku, jistě by byl prchal.
Pak již krmě polední následovala a chvíle klidná v táboře, tak potřebná znaveným bojovníkům, a už se zas na jízdu spanilou za sladkou kaší ledovou bylo vyrazilo a pak již voje sebraly mečův a štítův sdosti a na vrchu Gothard hrdinný boj byly vybojovaly.
Po krmi občerstvující pak konečně k výcviku plaveckému voje přistoupily a pilně se při něm tužily a pak krmi večerní pozřevše, výstavbě strojů válečných, katapultů totiž, a jejich zkoušení se věnovaly až do chvíle, kdy slunce zašlo a soumrak temný padat započal, jež ni červánkův plání rozehnati nepostačilo.
V chvíli tuto pacholata opět povolána byla, prve náležitě se vystrojivše, by hlídku a tažení noční podstoupila na cestě toliko světélky svic chvějivými vyznačené. A tažení toto noční podstoupila pacholata hrdinně ve tmě úplné, ni lucerny žádné u sebe nemajíce. Houfec pacholat nejmladších pak předvoj tvořil, jež vždy ve dvojici tmou se probíjel, byť hrdinův pár se bylo našlo i ve skupině této, jež sami neváhali temnotě čeliti.
Pacholata starší pak odvahu svou již zcela samostatně osvědčovala, obavám svým a temnotě postavena jsouce.
Když pak i voj pacholat starších do tábora se navrátil a občerstvení sobě vzal, houfce všechny se k spánku spravedlivému uložily a ticho v táboře zavládlo, jež ni bouře nad ránem přišedší porušiti nedokázala.
Zapsala Petra
Pátek, dvacátého prvého dne měsíce srpna
A jižtě povstal poslední den tažení našeho, kdy ku výcviku rannímu v hodinu obvyklou pacholata povolána byla. Ač po tažení nočním převelmi pomalu se byla scházela, sešla se přec a výcvik podstoupila.
Po krmi ranní pak do sadův se houfce byly přesunuly, by vyzkoušely ochranu hejtmana Žižky před útoky křižákův podlých, jež by při přejezdu jakéms života jej zbavit chtěli, hojně naň ze zálohy střílejíce. A dlužno říci, že při nácviku tomto houfce křižácké neuspěly a hejtman živ do cíle cesty své dorazil.
Po kratochvíli této velmi jsme k výcviku plaveckému spěchali a pacholata se ve vodě převelice tužila, pokrokův značných v dovednostech svých osvědčujíce. Když pak čas krmě polední nadešel, stejně pak tužila se pacholata i u plných mis, by síly své obnovila, čemuž pak se pilně byla věnovala i v táboře svém, kde nejeden z bojovníků znavených spánku občerstvujícímu se oddal.
Klid tento však uběhl a pacholata opět se byla shromáždila, by tažení spížovní podnikla, trubiček hořických sobě opatříce. A z tažení tohoto se navrátivši, v táboře pak lžic sobě houfce vyrobily a již čas k výcviku v plavání zase nadešel, jež posledním na tažení tomto byl. I osvědčovala pacholata pokroky své dosažené, ať již výdrží svou, kterak se na vodě udrží plovouce, či snad rychlostí, jakou vzdálenost rozličnou zdolati dokáží. V závěru pak výcviku tohoto chvilka ještě ku řádění rozličnému poskytnuta byla, a tím byl výcvik plavecký na tažení tomto ukončen.
Po krmi večerní houfce ještě znalosti své o době husitské osvědčovaly, úspěchy i neúspěchy zakoušejíce, čímž souboj houfcův vzájemný uzavřen byl a posléze vyhodnocen.
A přišla opět mezi nás Markéta z Ronova, by pacholata za pomoc v práci kronikářské byla pochválila, prve však ku jmeninám prošlým dívčině jedné poblahopřejíc. I byly výsledky soupeření houfcův vyhlášeny a vítězný houfec hrdost pocítil, leč ni houfec poslední želeti nemusel, vždyť těsné vše vždy bylo a s úspěchy střídavými.
A pak již jen Markéta pacholatům jejich vlastní opis kroniky předala a svitek k rodokmenu zhotovení a poselství rozdána byla a konec dějův všech nastal, kdy pacholata na lože popílila, by nazítří ku odjezdu přihotoviti se mohla.
Zapsala Petra